Někdy přemýšlím i nad úplnými hloupostmi.
Hlavně mi připadá strašně směšná představa, že by moje ex četla tenhle blog. Vzhledem k tomu, jak se vcelku úžasně vyjádřila o jeho existenci... inu. Je mi to jedno.
Občas mám vlastně takové zákeřné choutky plné smíchu, že na jejím pohřbu - až jí její drahý pan T. při jedné z osmihodinovek vyšoustá mozek z hlavy - budu šíleně hihňat. Přirozeně mne nikdo nepozve. Ale je to zajímavá představa. Hodně zábavná.
Taky by mne zajímalo, jestli voňavkou, kterou jsem jí daroval, nyní svádí jeho.
A pokaždé mi to přijde nanejvýš vtipné. Pak si vždycky hned vzpomenu na to vyšoustávání mozku a je to ještě horší.


psycholožka o tom přirozeně neví.
Kdyby se dozvěděla, jaké občas dostávám neskutečné záchvěvy zákeřnosti a výsměchu, asi by to s ní seklo.
Některé dny si dokonce představuji, jak bych si rád vyzdobil svůj pokoj na psychiatrické léčebně. Ne, že by mne tam zatím plánovali poslat, ale... až se zabiju - tedy se o sebevraždu pokusím - bude to ideální místo k existenci. Hm... vážně bych se sebou měl něco dělat.


Je skvělé být svobodný.
Můžu si říkat, co chci, mohu si dělat co chci, mohu si na blog psát jakékoliv myšlenky chci, mohu se ke každému chovat jak chci.
Nemusím přemýšlet nad tím, že moje polovička je hrozná chudinka, že se mnou chodí. Nemusím přemýšlet nad tím, že by se jí/jemu vedlo mnohem lépe s někým jiným. Nemusím brečet kvůli tomu, že se bojím, že mne už nemiluje. Nemusím se deptat z toho, že jí/jemu nemohu dát, co chce.

Takže jo. Svoboda zvítězila.

A mezi náma - mohu se konečně přestat deptat s tím, že pokud chci vidět člověka, co miluji, nemohu si koupit zkurvenou barvu na vlasy.

Stejně to nakonec skončí fiaskem - Proč se vy kreténi vůbec snažíte?


Kecám. Nemám sebemenší chuť se sebou něco dělat.
Chci se dál vysmívat světu a všem lidem v něm. Zatraceně moc mne to baví. Taková odplata všem a všemu, přestože ti určití se o tom nedozví. Nebo možná dozví, ale vzhledem k tomu, že na ně abnormálně zákeřně seru, mají smůlu.

Krize

Psychiatrička na informaci o tom, že se cítím nebýt hoden vztahu a že jsem člověk, který se pro vztah nehodí a který si vztah nezaslouží, jen pokývala hlavou a pak se mi snažila vysvětlovat spoustu aspektů. Stejně jsem svůj názor nezměnil.

Nehodím se na vztah.
Zeptejte se otevřeně všech mejch bejvalejch. Nehodím se na to, abych trávil svůj život s kýmkoliv. Tedy pokud se mnou Inari nebude chtít bydlet. Se mnou a dvěma kočkama. Možná třema.
Pokud se rozhodne, že ano, asi bych ji měl začít litovat.

A přesto uvědomit si....
... neznamená smířit se.


Přes to všechno jsem strašně unavený samotou. Rád bych s těmi lidmi mluvil, ale není to z nějakého důvodu možné. Většinou je mohu považovat za zbabělce. Nikdo z nich o mě nechtěl bojovat.
Natolik jsem špatný partner.

Bojovat o mě... nemá smysl.

0 lovelies:

Okomentovat