Přemýšlím nad tím, že by bylo nejlepší se celkově ohradit před city. Nechat si kolem srdce vyrůst dosti neprostupnou bariéru, nejlépe z adamantia, kterou se nikdo a nic nedostane. Najít si nějakého partnera, kterého bych pouze využíval k vlastnímu přežití, a nebo byl sám a tak nějak proplouval životem. Přestávám si totiž před začátkem vztahu pokládat jednu zásadní otázku:

„Stojí mi to za to?“

Možná je to dobře, protože bych pokaždé odpověděl, že ne. Za bolest nestojí žádný, ani sebehlubší cit. To ze mě mluví moje morální zásady umělce, které říkají, že nemohu patřit nikomu, ani sobě samému, pouze umění. Nejspíš to tak je. Vlastně co chci od vztahu? Zabezpečení. To je asi to jediné. Vlastně slova: „Miluji tě.“ Jsou mi nanejvýš protivná.

Potřebuji čas od času políbit. Jednou za rok se s někým vyspat. A kamarádky, které ve mně vidí boha, mi to umožní. Takže to přežívání zas nebude tak špatná volba. Takže tu mám krásně zpracovaný nový životní slogan a dokud se něco nezmění, nechám ho takto pěkně se tyčit nad mou skvostnou inteligentní hlavou s těma úžasnýma očima, které „chytnou a už nepustí“. Proboha, jděte s tím do prdele! Na mých očích není nic význačného. Jsou modré a fádní jako každého druhého člověka na této planetě.

Fakt si s tím už dejte oraz!

Tahle hudba mne dokáže vždy uklidnit… aaah... nádech – výdech – tak, a zapomněl jsem na svoje fádní, tuctové oči! Úžasné! Teď ještě zapomenout na všechny ty další odporný lichotky, kterými mne častovali lidé po staletí mé mocné existence. Jo, už se začínám vysmívat i sám sobě. Shatenew (zpěvák té skupiny) mi nesmyslně imponuje. Nechci jeho hlas, ale jeho rty. Chci, aby mi rudá slušela tak, jako jemu.

Shatenew je celkově jedna z mých oblíbených závislostí, co se týče koukání na obrázky. Hudebně skousnu jen tento kousek ze skládačky. Říká si to ruský j-rock. Ach, má fobie zařazování do skupin mi duní hlavou. Vážně jsem nerad člen stáda a pokud je to možné, členy nikterat nesdružuji. Uhm, musím si jít vypláchnout ústa…

Jinak chuť změnit design na něco temnějšího mne ještě nepřešla. Každopádně si tento uložím, abych o něj nepřišel, protože se mi dost líbí, ale vážně bych rád udělal něco tady se Shatenewem. Což mi dává záruku, že to bude temné a krvavé a sexy – jako celý on. Zkrátka čas cucminkování s Takeříkema jeho cukříkem v nápadně růžové barvě je důvod, proč je bezpečnější utíkat z domova.

Nerozumíte mi? To se stává, když je jeden v tam destruktivní náladě, jako já a jeho sny.. připomínají hru. Vážně, dnes jsem ve svých snech sbíral body. Už nevím za co, ale.. ech.. bylo to podivné. Mé morální zásady ví, proč mne nepouští ke hrám.

Mimochodem, můj drahý Gavrill (což je Malkavian z hry VTM: Bloodlines) se zasekl ve skladu a já nevím, čím se skáče. Mimochodem, to je druhá minuta hry. Aspoň, že jsem dokázal zakousnout člověka. Ehm.. no… Miluji angličtinu, ale v jistém podání (Malkaviana) je trestuhodná. O Jackově vyjadřovacích schopnostech nemluvě. Pokud tu hru neznáte, prostě tento odstaveček přeskočte! Nikdo vás, sakra, nenutí to číst!

Jo tahle kráska je Velvet. 

Zamiloval jsem se při hraní hry do jejího hlasu. No, vlastně jsem se k ní ani nedostal, ale moudrý youtube je všemocný. Pokud chápete, co tím mám na mysli. 

PS: Taky myslíte, že psaní článku v ranních hodinách mi svědčí víc, než v těch večerních? Kromě uštěpačnosti a vrčení mám i celkem krutou náladu. Jo, Velvet a její erotický hlas... jistěže mám dobrou náladu! Ach, kéž by mi vrněla před spaním do ucha. 

A na konec trochu morálního dilematu.

Je morální a společensky přijatelné mít schůzku se svou ex (která nejspíš neskončí jen u klábosení) v den výročí se svou druhou ex?

A pomohlo by tomu, kdybych řekl, že ta předchozí ex se mnou vlastně nikdy nechodila a ta druhá se se mnou ještě zatím definitivně nerozešla?

*záchvat hysterie*