Název: Lhář - kniha první
Autor: Jakub Ćwiek
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Triton

Zakoupeno: internet
Knihkupectví: kosmas.cz

Pokračování: Lhář, kniha druhá (Triton, 2011); Lhář - kniha třetí (zatím nevydáno)


Asi jsem profesionální čtenář B-čkových knih, avšak tato mne zaujala. Hned na úvod musím podotknout, že jsem absurdně závislým čtenářem  Polských autorů. Taková Kossakowská mne drží v šachu dodnes - a stále naivně čekám na překlad jejích dalších děl. Ale zpět ke Lháři.
Tato kniha mne nadchla.
Nejde ani tak moc o ten prostý fakt, že jsem se na ni těšil přes čtvrt roku a ani o to, že jde o knihu polského autora, jako spíš o její téma a zpracování.
Kniha je sice na můj vkus hodně tenká, to však vyvažuje nadšení z dalších dílů - na oficiálních stránkách autora se hovoří o ukončení prací na čtvrtém díle a třetí díl by měl v češtině vykročit do světa do konce tohoto roku. Nejde ani vypočíst, jak jsem nadšený z této vidiny.

Myslím, že už nyní se nemohu dočkat.

Bohužel jsem v takovém stavu nadšení z Lháře a samotného Lokiho, který je hlavním protagonistou díla, že se může snadno stát, že vám tu místo recenze knihy budu básnit o tom, jak si chci Lokiho vzít a stát se matkou jeho dětí. Chápete? Já! Ten, co má jen z představy sexu noční můry. Ale co, mohlo by to být horší.
Upřímně věřím, že si i vy Lháře zamilujete a pochopíte mé roztoužení nad jeho protagonistou, který svým sarkasmem a ironií nutí své čtenáře se šklebit. Ok, konec planých ód na chlapa, který ani není reálný!

Povrchové zpracování knihy je chabé. Nejsem zrovna fanouškem měkké vazby, protože se tak knihy snadno ničí. Snažím se tedy takovým nákupům vyvarovat, nicméně Lhář v jiném provedení není k nalezení. Obálka je velice povedená - bílá se sice snadno zašpiní, nicméně zde se perfektně hodí a ostře kontrastuje s hlavním hrdinou, který je dílem Piotra Cieślińskiho (či jak se to skloňuje). Ostatně samotné provedení přední strany obálky je zde uvedeno na obrázku.
Na zasní straně obálky knihy se nachází stručný popis knihy a výňatek, který má namotivovat ke koupi. Mě namotivoval dostatečně, jak ostatní, o tom se dá přít. Obzvlášť výběr výňatku nepovažuji za šťastný, ale budiž...
Samotná kniha je zpracována na recyklovaném papíře. Šetřme lesy!

O čem tedy samotná kniha je?
Mohl bych tu citovat ze zadní strany knihy, ale raději vám poskytnu svůj náhled. Četli jste někdy něco ohledně severské mytologie? Film Thor se jako vhodný zdroj nedoporučuje, ale dobrá, když je nejhůř....
Loki, adoptovaný syn Odina, patron lhářů, podvodníků a dalších podvratných živlů, bůh, který má být příčinou konce - tzv. Ragnaroku - je osvobozen (shodou okolností právě při tom Ragnaroku) z jeskyně, kde si odpykával svůj trest za zabití božského syna.
A nyní přijde ta největší zábava.
Osvobozen anděly. 
Zkrátka, jak by mi mohla ujít kniha, která tak úchvatným způsobem míchá prvky několika mytologií dohromady? A to nejen té severské a křesťanské! V knize jsou hmatatelné náznaky i řecké a slovanské mytologie.

Není tu přesně popisováno jak, ale Loki se stane "andělským klukem pro všechno". Je mu přidělována ta nejhorší práce, kterou si andělé se svou nevinností (ha ha ha) a svatozáří nad hlavou nemohou dovolit řešit. Vyhánění démonů, zabíjení sebevrahů, odklízení dalších zbytečných bohů. Jo, je to zábava. Jak by taky ne...
A nebo třeba svádění archanděla Gabriela v převleku za sexy kočku. No, Loki je schopen všeho.
Pokud mu z toho plyne nějaký zisk.

Samotná kniha se stává z několika na sebe nenavazujících povídek, kde se seznamujeme jak s Lokim, tak anděli, a také s jeho prací. V prvním díle jich najdeme celkem deset, přičemž kniha je rozdělena do čtyř rádoby samostatných celků:

PROLOG

• Strážný anděl

JAK TO BYLO NA ZAČÁTKU

• Kladivo, had a skála

TEĎ...

• Sebevrah
• Beránkova krev
• Cleaner
• Proroctví
• Falerie
• Tichá noc
• Exorcista

... A VŽDYCKY

• Hlupák na konci

Na samotném konci knihy najdeme i krátké povídání o autorovi, jak bývá zvykem. Samotný autor mne velice zajímá a doufám, že od něj vyjde i více knih. Bohužel, jak je tomu i v případě Kossakowské, můžu jenom doufat.
Nejspíš je to jedno z mých naivních přání.

K samotné knize.
Zdá se mi velice dobrá. Je to kvalitní čtivo ve své kategorii, na prvotinu dokonce nad očekávání kvalitní. Pokud hledáte knížku, která vás pobaví, rozesměje, která bude svým způsobem zajímavá a nebudete nad ní muset nějak zvlášť přemýšlet, je tohle naprosto ideální kousek do knihovny.
Není to žádné mistrovské dílo, ale hlavní postavu je velice snadné si zamilovat, stejně jako vedlejší postavy, kterými jsou převážně andělé a pak postavy vystupující v jednotlivých dílech.
Jednou z mnoha dalších výhod knihy je ta, že nemusíte vždy knihu číst celou, ale můžete si pouze vybrat určitou kapitolu, která vás zaujala.

Nemám jí co vytknout, snad jen za občasnou špatnou orientaci v akčních scénách.
I knihkupectví Kosmas mohu jen doporučit. Knihu poslali včas, bezpečně zabalenou, dokonce i s katalogem zajímavých knih, které by vás mohly zaujmout. I komunikace byla bezproblémová.
Pokud si tedy chcete tuto knihu objednat a nemáte zrovna chuť spoléhat na to, že ji budou mít v tom malém knihkupectví na rohu (smích), mohu toto knihkupectví jen doporučit.

Ukázka z knihy:

Michaela znervózňoval už pouhý pohled na Lokiho. Lhář, přestože byl ve Španělsku jen necelých dvanáct hodin, se už dokázal přizpůsobit novým podmínkám. Především měl dokonale snědou kůži, což ve spojení s téměř bílými vlasy a vousy vypadalo nezvykle a zajímavě. K tomu žlutá košile s hnědozelenými palmami, modré kraťasy a černé sandály. Na nose měl zrcadlovky a v ruce držel drink. Se slunečníčkem.

A navíc, jako by samotný jeho vzhled nestačil, měl nutkání pokládat hromadu otázek. Nepříjemných otázek.

„Pořád nemůžu pochopit, proč všichni ti andělé sedí na stromech a hrají si na vrány, místo aby letěli za svými svěřenci. Proč je vlastně opustili?“

Gabriel si přejel dlaní po obličeji.

„Kolik už jsi pro nás udělal zakázek, Loki?“ zeptal se.

Lhář pokrčil rameny.

„Po jednom peru za každou stovku sebevrahů, a mám tři pera. Vychází to na nějaké tři stovky.“

„A ještě pořád sis nevšiml, že ne všichni mají svého anděla strážného?“

Loki si mezi zuby strčil brčko a hlasitě usrkl.

„Jasně že ano,“ odpověděl po chvíli. „Ale tihle rukojmí je mají, jak je vidět. Takže jich se ta odpověď, chytře obsažená ve tvé otázce, netýká. Je to tak? Nebo to říkám špatně, vůdče?“ kývl hlavou na Michaela, ale ten jenom něco zabručel pod nosem.

„To je složitá věc,“ konstatoval Gabriel.

„Klidně můžeš povídat,“ ujistil ho Lhář. „Dokud se nedozvím, o co tady jde a proč ani jeden okřídlenec nechce dovnitř, nehnu ani prstem. Takže máme moře času.“

Boží posel si povzdechl a úkosem se zadíval na Rafaela. Ten mávl rukou.

„Tak dobrá. Vysvětlím ti to nejjednodušeji, jak to dokážu. Není žádná novina, že andělů nepřibývá, zatímco lidí je čím dál víc. Když se k tomu připočte, že ne každý anděl je strážný a že se tímto oborem zabývá jen malá skupina specializovaných jednotek, je není těžké si uvědomit, že nastal problém. Další komplikací jsou Boží přikázání, jež například říkají, že každý strážný anděl má právo jen na tři omyly, a pak změní obor a už nikdy se nemůže vrátit ke střežení. To nás také hodně omezuje. Zavedli jsme tedy několik opatření. Za prvé, zlí nedostávají strážné, za druhé...“

„No dobrá,“ skočil mu Loki do řeči. „A kdo rozhoduje, jestli bude nemluvně dobré nebo zlé?“

Na okamžik zavládlo trapné ticho. Lhář se ošklivě usmál.

„Pán je pryč, andělé tipují,“ nadhodil. „A já jsem tady ten nejhorší, co? Pokračuj.“

„Za druhé,“ pokračoval Gabriel v přerušeném monologu, „na rodinu bývá přidělen jeden strážný anděl a ten buď sám nebo s naší pomocí rozhoduje, který člen rodiny potřebuje jeho péči nejvíce. Jako například teď. Mysleli jsme si, že je podstatně rozumnější hlídat otce, protože v jejich případě existovala vyšší pravděpodobnost atentátu. Znáš to, malí lidé, malý problém...“

Loki shovívavě přikývl.

„Ale pořád zbývá otázka, proč nemůžou vejít dovnitř. Co jim v tom brání? Měli by provést nálet, nejlépe s podporou maníků od lidské policie. Bum, prásk a je hotovo. Když jsi mě sem přitáhl, znamená to, že se vykrucuješ.“

„Beránčí krev,“ ucedil Michael. „Prokletá beránčí krev na dveřích.“

Lhář vytáhl ze sklenice slunečníček a hodil ho po nejblíže ukrytém ostřelovači. Netrefil se.

„Co kdybys to zkusil trochu jasněji, vůdce?“ požádal. „Někteří jsou v partě příliš krátce, než aby jim došlo všechno.“

„Jde o Pánův zákaz,“ vysvětloval Gabriel, když viděl, že vůdce zástupů, ponořený do ponuré meditace, ani náhodou nemá v úmyslu odpovědět. „Kdysi, když se Bůh chystal na cestu a předával Michaelovi povinnosti týkající se země, vložil mu do rukou hrst jednorázových prostředků, jako například potopu, sirný déšť a morové rány. Nadiktoval také lidem deset přikázání. Nám přidal ještě několik dalších a mezi nimi i jeden zákaz – nikdy neprocházet dveřmi natřenými krví jednoletého beránka. Tak mimo jiné Židé uchránili své děti a majetek před poslední egyptskou ranou, pogromem na prvorozené. Po akci Pánova syna se změnilo naše panování i přístup k lidem, ale příkazy a zákazy zůstaly v platnosti.“

Loki se sklonil a utrhl malou větvičku. Oškubal z ní lístky.

„Už chápu, k čemu mě potřebujete,“ prohlásil a strčil si klacík do úst. „A taky už vím, že odměna za takový úkol bude odpovídat jeho důležitosti. A že už ti nemusím říkat vůdce, je to tak, archanděli?“

Poslední slova už adresoval Michaelovi, který okamžitě zrudl vztekem a místo odpovědi ucedil něco o nestydatých darmošlapech.

„Máte plán, jak se dostanu dovnitř?“ obrátil se Lhář opět na Gabriela.

Archanděl přikývl.

„Půjdeš tam společně s ním.“

Ukázal rukou na Stevensona, sedícího na parkové lavičce. V oblaku kouře z dýmky byl sotva viditelný.




Něco se opravdu změnilo. Pět bratrů, stojících na vrcholku pentagramu, se každou chvíli po očku rozhlédlo. Robert stál vedle Mága a s obličejem skrytým v šeru černé kápě nervózně svíral černou svíci...

Něco se změnilo.

Vybavení sklepa bylo stejné jako při každé modlitbě nebo sesílání kletby, uspořádání bylo také identické, ale...

Začalo to, když se Mág pustil do předčítání z knihy. Zpočátku jeho podání aramejské písně znělo, jako by dostal záchvat kašle, ale už po chvilce začala být slova výraznější a improvizovaná melodie zvučnější. Tehdy plameny svící změnily barvu. Nejdříve zrudly, pak některé z nich získaly oranžový odstín a jiné bílý, až nakonec všechny planuly nepřirozenou bezbarvou září. Kousky křídy, kterou byl nakreslen pentagram, se vznesly jako prach zvířený větrem, a pak zase klesly a vytvořily na podlaze kompaktní vzor, jakoby namalovaný barvou. Vnitřek pekelné hvězdy se rozzářil.

„Mágu...“ zašeptal Robert. Pravděpodobně byl poprvé v životě skutečně vyděšený. „Mágu!“ zopakoval hlasitěji.

Oslovený nereagoval. Píseň ho úplně ovládla. S každým vyšším zvukem mu zvedala obočí a chlupy na zátylku. S každým nižším nutila sklonit hlavu a zavřít oči. Oheň uvnitř pentagramu se vznesl ke stropu a barvil ho sazemi načerno.

Zpěvák zvedl ruce a pustil se do poslední sloky. Vzduch okolo se zachvěl. A v tu chvíli se uvnitř kruhu zjevil démon. Vynořil se z ohně – nejdříve se objevila jeho rohatá hlava a vzápětí i trup a obrovská ženská ňadra. Jeho nohy zůstávaly skryty v plameni, takže vypadal jako socha na čelenu starobylé plachetnice.

Mág zmlkl. Ve sklepě na okamžik zavládlo ticho a nehybnost. Čas jako by se zastavil, ztuhly dokonce i kapky potu na obličejích chlapců.

Potom démon zařval. Jeho obrovská hlava se začala zmítat v nekontrolované křeči, velké rudé oči se rozšířily bolestí a děsem, a mezi ňadry vylezl a zase se schoval ohnivý jazyk. V místě, kde se rozzářil plamen, se objevila obrovská díra. Démon ještě jednou zoufale zařval a vrhl se vpřed. Když se jeho hlava ocitla nad čárami pentagramu, náhle explodovala a společně s ní i zbytek netvora. Vnitřek hvězdy zahalil kouř.

Koliński se z otupělosti vzpamatoval jako první. A všechna jeho posedlost zmizela.

„Padáme!“ vykřikl, ale už bylo pozdě.

Z kouře vyšla okřídlená silueta s ohnivým mečem v ruce. Nevšímala si pentagramu, bez obav překročila čáru, která měla oddělovat světy. Místností se rozlil jas. Ne záře, před kterou je nutné mhouřit oči, ale jas, teplý a příjemný. V tom světle dokonce i obličej příchozího, plný starých jizev a s tetováním ve tvaru plamene okolo levého oka, vypadal dobrotivě. Jeho úsměv přestával být cynický a tři páry smolně černých křídel se začaly lesknout. Jen hlas, hluboký a syčivý, zbavoval posledních nadějí.

„Dobrý den, pánové,“ řekla postava, neskrývající uštěpačný tón. „Dnes si promluvíme o zatracení.“


Další recenze:
SARDEN
MFANTASY

Koupit:
KOSMAS

Stáhnout:
(autor recenze nepodporuje prznění knih downloadem)